Přesun na obsah

Dnes je 28.3.2024

Svátek má Soňa



Cesta za pokladem - projekt KLÍČ

Vydali jsme se na pěší výlet. Sice byla zima, ale nadšení dětí a chuť k hledání pokladu byly obdivuhodné. Na cestě nás čekala mnohá dobrodružství a překážky. Jak to nakonec dopadlo?


Naše cesta za pokladem začala u fary. Jemně proletoval sníh. Děti pobíhaly za vločkami s velikým nadšením. Občas se na nás kouklo i Sluníčko a zkontrolovalo, jak jsme daleko na naší cestě. Společná fotografie zahájila naše putování.

 

 

                Společně jsme vyšli směrem k Matulově vile, tam jsme u cesty našli fáborky (červené a žluté) a dopis ve svitku. Bílá paní z dávno zapomenutého hradu nám napsala několik velice cenných rad pro naší cestu. Mj. si máme všímat na cestě různých znamení, které nám při správném použití mohou pomoci. Nalezli jsme (bohužel jen jeden) pytlíček křížal. K čemu nám může být?

 

 

To jsem se lekla, taky jste to slyšeli? To je ošklivý smích, takový škodolibý. A kdo se tak směje? Já už je vidím…. Děti se rozeběhly směrem k Pindruším, my dospělí jsme jim ani nestačili. Co to štěbetají? Něco po nás chtějí? Dejte nám křížaly, chichichi, dejte nám křížaly. To jich máte tak málo? Tak to vám neporadíme jak dál. Leda, že…? Radily se. Pak nám daly úkol. 10 dřepů. Ale oni sami počítat neumějí, pořad ty počty pletly. Daly nám potom za splnění úkolu křížaly a my jsme čekali co bude dál a oni: Dejte nám křížaly. Přála bych vám slyšet smích dětí nad těmito lesními stvořeními. Za druhý pytlíček křížal nás zavedly Pindruše do podhradí k tajným chodbám. Naším úkolem bylo najít správnou tajnou chodbu, která vedla k tajné komnatě Jeskyňky. Když jsme tu správnou chodbu našli, tak do komnaty mohly vejít 3 děti. Vůbec to nebylo snadné. Nesměly de dotknout nástrah. Zkoušely to všelijak, ale podařilo se to jen těm nejmenším (Vojtíšek, Terezka, Anička) s dopomocí strejdy Zdeňka. Našly Jeskyňku a vzaly si od ní klíč k první bráně.

 

 

                Když jsme otevřeli bránu, tak se Pindruše rozesmály a rozběhly se na kopec. Než jsme stihli dojít k Slepému Klíčníkovi, tak mu rozházely všechny klíče od hradu a že jich není málo. Když mi pomůžete všechny klíče posbírat, tak vám poradím, jak jít dál. Sebrali jsme 70 kousků. Od Klíčníka jsme dostali klíč, odemkli jsme bránu a prošli na další cestu po fáborkách.

 

 

                Před třetí bránou nás čekala hrůzostrašná strašidla, Kostlivec a Upír s pavoukem. U nich jsem skládali puzzle, ale zrada byla v tom, že to byly 2 stejné obrázky smíchané do jednoho. Ale nás nic nepřekvapí. Za splněný úkol jsme opět dostali klíč a odemkli třetí bránu.

 

 

                Před námi stojí Pravda a Lež – Dobro a Zlo a tři cesty. Kterou cestou se máme vydat? Nezbývá nám nic jiného než se zeptat. Jedna z osůbek je bílá a druhá černá. Tak se jich tedy zeptáme kudy dál, kde máme hledat klíč a bránu. Jenže ony se přemísťují a každou chvíli říkají něco jiného. V čem je háček, jak poznat co je pravda a co lež? Potom si děti všimnou, že ony chodí po bílém a černém kolečku a střídají se. Aha, tak ony lžou nebo říkají pravdu ne podle svého oblečení, ale podle barvy kolečka (černá – lež, bílá – pravda). Děti si to ještě několika otázkami ověřují a nacházejí klíč a na správné – zlaté střední – cestě, se nám otevírá brána a procházíme mezi Dobrem a Zlem a jsme o kousek blíž k pokladu.

 

 

                Na dalším rozcestíčku na nás už netrpělivě čeká víla Amálka a hodný Skřítek. Mají pro nás připravené obrázky několika kytiček. Když mi řeknete, která z těchto kytiček je moje nejmilejší, kterou mám nejraději, tak vás pustím dál, ale pozor máte jen dvě možnosti. Rozvažujte pečlivě. To nebude snadné, zvládneme to? Děti nejdříve říkají názvy květin, které tam víla Amálka má připravené (tulipán, leknín, petrklíč a kopretina). Radí se a výsledkem je květina petrklíč. A proč? Protože petrklíč v sobě skrývá slůvko klíč a my ho potřebujeme, abychom mohli jít dál k pokladu. Tuhle květinku má určitě víla Amálka nejraději. A skutečně, pod obrázkem leží klíč. Počítejte se mnou, otevřeli jsme už pátou bránu. Kolik jich ještě na nás čeká?

 

 

                Jdeme po fáborkách, přeskakujeme u třetího rybníka potůček a přicházíme k dalšímu lesu. Ale tento les není jen tak ledajaký. Visí tu nápis ZAPOVĚZENÝ LES. Támhle vidím nějaké postavy. Půjdeme k nim a zeptáme se. Ani jsme se nestačili zeptat, začali sami mluvit. Dostali jste se do Zapovězeného lesa Elfů. Musíte tu být potichu a nesmíte tu pobíhat, abyste nevzbudili Enty a nerozhněvali je. Abyste se mohli dostat dál k pokladu, tak musíte posbírat všechny klíče, které visí tady v lese na stromech a leží na zemi a není jich málo. Ale můžete je sbírat pouze těmito oštěpy. Mezi klíči je i pravý klíč k bráně, ale nesnažte se ho najít dřív než budou posbírány všechny ostatní klíče, nenašli byste ho. Elfky dokončily svoji řeč a podaly dětem oštěpy. Hledání klíčů trvalo poměrně dlouhou dobu a neobešlo se bez drobných kaskadérských kousků, ale skutečně jako poslední děti našly i správný klíč k bráně. Uf, to byla námaha.

 

 

                Cítím v kostech, že bychom se mohli blížit k cíli. Jsme ve třetím lese, šli jsme okolo tří rybníků, možná už tu bude ...  Ale ne, co to je za podivnou postavu, co to je za obludu? Chová se nějak divně, ani nemluví, bojí se nás, ale stále ukazuje na jeden strom. Aha, na jedné větvičce se zasekl míč a asi bude té obludy. Honzík s dopomocí vylezl nahoru a míček sundal. Obluda byla šťastná, že má zpátky svůj míček. Děkuju. Poradím vám, jak se dostanete k pokladu. To je skvělý. Posloucháme. Musíte znát odpověď na jednu velice jednoduchou otázku, ta vám pomůže získat poklad. Co je největší poklad člověka? Musíte se na tom všichni shodnout. Teď padají různé návrhy: láska, zdraví, přátelství, peníze,... Ale na čem se shodneme všichni? Protože jste mi pomohli s míčkem, tak vám poradím, že správná odpověď je ukrytá tady v lese někde poblíž. Děti okamžitě našly čtvrtku pomalovanou z jedné strany na černo. Ale co s ní máme dělat? Zkusíme odškrábat černý nátěr, mohl by skrývat nápovědu. Pomocí klacíků seškrabávají děti černotu. Nejprve se objevují jen barvy, ale později ty barvy tvoří slovo: PŘÁTELSTVÍ. Výborně, dostáváme klíč od poslední brány. Jak nám to pomůže? To jsem sama zvědavá.

 

 

                Teď tu jsou jiné fáborky, jinak barevné kousíčky leží na pěšince. Došli jsme až k jedné boudě na seno a ke krmelci. Fuj, to jsme se lekli. Na střeše leží kostlivec a rukou drží černou krabici. Probral se, posadil se a zírá na nás. Začal mluvit. Když mi odpovíte na jednu otázku, tak vám dám poklad, ale musíte se na odpovědi všichni shodnout. Pozor, otázka zní: Co je největší poklad člověka? Na nás si kostlivče nepřijdeš, to my víme. Je to PŘÁTELSTVÍ. Kostlivec se chvilku divil, jak je to možné, že to víme. To si ten poklad zasloužíte, vím, že jste sem vážili dlouhou cestu s různými nástrahami. A poklad nám vydal. Každý si vzal dvě sušenky a dva penízky. Děti byly šťastné za sladkou odměnu.

 

 

Při sdělování si zážitků z celé cesty za pokladem jsme se vraceli domů. Na památku na cestu za pokladem si každý odvázal fáborek.

 

 

 

 

 

 

 

Děkujeme děvčatům a chlapcům z nedělních spolč za přípravu a realizaci tak pěkného výletu. Děkujeme. A už se těšíme na to, co připravíte někdy příště. :-))

 

 

 


Kalendář

březen 2024

po

út

st

čt

so

ne

 

 

 

 

1

2

3

4

5

6

7

8

9

10

11

12

13

14

15

16

17

18

19

20

21

22

23

24

25

26

27

28

29

30

31

Zobrazit jiný měsíc