Přesun na obsah

Dnes je 28.3.2024

Svátek má Soňa



Chaloupka Jimramov pro děvčata 4 - 9 let

18.7. - 25.7. 2008


Mojžíš - vyvedení z Egypta

 

Neodolaly jsme a po přečtení dopisu od rabína Lámeda jsme zazvonily na starodávný zvonek. Jeho hlahol přivolal naše nové vedoucí a ty se nás hned ujaly. Provedly nás po zahradě a po faře. Když jsme ji procházely, všimly jsme si, že všude po stěnách jsou rozvěšeny zvířátka. V jídelně dokonce na nás z obrazu žhnulo obrovské zapadající slunce. Z druhé stěny na nás hleděl velbloud. Pod obrazem slunce jsme našly také knihu s velbloudem, opánkem, starodávné pero s kalamářem a svícen. Zamyslely jsme se, to není náhoda.

Ocitly jsme se v Egyptě. Zašly jsme na mši svatou a poté jsme šly na vycházku. Tu náhle jsme potkaly krásnou paní (Egypťanku), která nás zavedla k samotnému faraónovi. U faraóna byl zrovna Mojžíš a žádal propuštění svého lidu z Egypta. Ale faraón se rozzlobil té opovážlivosti a zpřísnil pravidla těžkých prací Izraelců. Druhého dne na Egypt přišly Boží rány. Ale my jsme se jim vždy zázrakem vyhnuly. V neděli po ranní bohoslužbě Egypt postihly další rány, nás se opět jako zázrakem vyhnuly. K večeru jsme šly „zabít“ našeho velikonočního beránka. Jehož krví jsme pomazaly dveře. Tato krev nás měla chránit před andělem smrti. Večeřeli jsme ve chvatu „přepásáni s holí v ruce“ jsme jedli beránka s nekvašenými chleby a hořkými bylinami.

Brzy z rána nás probudily. Farao nás po poslední ráně propouští, ale jeho srdce je plné zloby. Vyrážíme na cestu a držíme se zářivých hvězd (našich ukazatelů). Došli jsme až k Rákosovému moři, kde nás faraónova jízda dostihla, ale Bůh je svrhl do moře a my Hospodina chválily. Vydali jsme se dále pouští a potkali jsme karavanu s velbloudy. Na vlastní oči jsme viděli velbloudy. Pak jsme se dále vydaly na cestu pouští. Izraelský tábor začal reptat proti Mojžíšovi. Tím se prohřešil proti Hospodinu. Lid měl pouze hořkou vodu, která se nedala pít, ale Mojžíš se modlil k Bohu a ten mu ukázal dřevo, kterým voda zesládla.

Úterý druhý den našeho putování pouští jsme se dostaly až k Masse a Meribě, čili pokušení a sváru, kde jsme neměly vodu vůbec. Dnes nás též navštívil náš pan děkan z Hlinska. Třetího dne našeho putování (čili středa) se nám zkazily všechny potraviny, ale Bůh nám seslal manu a křepelky. Na poušti jsme se musely vypořádat s jedovatými hady, ale i to se nám  povedlo, když jsme vytvořily kříž s hadem. Ve čtvrtek jsme čekaly návštěvu proto jsme nacvičovaly pohádku. Mojžíš odešel na horu k Hospodinu a my jsme byly netrpělivý a vytvořily zlatá telata. Po mši svaté, kterou nám odsloužil P. Čtvrtečka naše návštěva, jsme zahrály pohádku. Mojžíš se vrátil podruhé z hory Sinaj a nesl desatero, které bylo poschovávané po celé faře. Po výborné večeři – smažených buřtech (nemohly jsme opékat, protože pršelo) jsme se rozloučily s návštěvou spokojeně ulehly.

V noci jsme se ale dostaly ke svému cíly a zbořily hrady Jericha. Před farou jsme potkaly samotného rabína Lámeda, který nám dal vstupenku na cestu domů. Ráno jsme už nebyly ani v Egyptě, ani na poušti, ani v Jerichu. Vrátili jsme se zpátky do našeho času. Zašli jsme se ještě naposledy podívat, kde bylo Jericho a našli jsme poklad. Po namáhavém rozdělování jsme se pomalu začaly balit. Ten týden ale rychle utekl. A my se loučily. Poslední pohled na dveře fary a Mávající ruce vedoucích.

 

sepsala: Lucie N.


Kalendář

březen 2024

po

út

st

čt

so

ne

 

 

 

 

1

2

3

4

5

6

7

8

9

10

11

12

13

14

15

16

17

18

19

20

21

22

23

24

25

26

27

28

29

30

31

Zobrazit jiný měsíc